Novým pavilonem navrženým v jedné hmotě vymezujeme východní hranici areálu školy v Řevnicích. Východní fasádu navrženého pavilonu umisťujeme s odstupem 3,5 metru od hranice pozemku s ulicí Legií, západní fasádu zarovnáváme se západní fasádou stávající jídelny. Odsazení objektu od hranice pozemku vnímáme jako charakteristický prvek zástavby Řevnic. Dodržení polohy západní fasády je nezbytné s ohledem na stávající vrostlé stromy, jejichž zachování vnímáme jako velmi důležité pro zachování rázu školní zahrady. Pavilon navrhujeme v kontaktu s původní historickou budovou, ale záměrně nenavrhujeme jejich přímé hmotové propojení (v rámci nadzemních podlaží). Ponechaný průchod (průjezd) vnímáme jako důležitý prvek propojující „uzavřenou“ a „veřejnou“ část areálu vizuálně i provozně. Ze stejného důvodu volíme i kompaktní tvar pavilonu, chceme co nejkratší východní fasádou zachovat průhledy do zahrady z ulice Legií. Současně nám toto řešení umožňuje nevybočit žádnou z fasád nového pavilonu z měřítka okolní zástavby.

Hmotu pavilonu navrhujeme jako kompaktní kvádr s ustoupeným 3.nadzemním podlažím ke křižovatce ulic B. Němcové a Legií. Uskočení třetího nadzemního podlaží k nároží ulic Boženy Němcové a Legií vnímáme jako důležitý prvek s ohledem na výšku okolní zástavby. Jedinou čistě čtyřpodlažní fasádu orientujeme do zahrady, reagujeme tak na výšku severní fasády historického objektu školy.

Hlavní vstup do pavilonu směřuje k nároží ulic Školní a Legií do předprostoru vklíněného mezi historickou budovu školy, nový pavilon a dvě vzrostlé lípy. V návaznosti na nový vstup navrhujeme nové zpevněné plochy a úpravu zeleně v prostoru nároží ulic Školní a Legií. V severozápadním rohu areálu zachováváme navrženou plochu parkoviště pro osobní automobily s dalším vstupem (vjezdem) do nejníže položené části zahrady. Z parkoviště je přístupný i zásobovací vstup kuchyně.

Hmotu objektu dělíme materiálem fasády na dvě části. V 1. podzemním podlaží a 1. nadzemním podlaží navrhujeme fasádu obložit cihelnými pásky, ve 2. a 3. nadzemním podlaží tvoří plochu fasády strukturovaná omítka. Takto dělenou hmotu vnímáme v daném místě měřítkem přívětivější. „Sokl“ s cihelným obkladem působí v kontaktu s historickou budovou přirozeně.

Fasády pavilonu členíme velkorysými okenními otvory ve vazbě na konstrukční rastr objektu, proporcí a dělením se odkazujeme na stávající budovy areálu. Do jednoho výrazového celku propojujeme okenní otvory s krytím stínícího prvku a zkoseným parapetem. Cílem je dosažení velkorysejšího vyznění otvorů v ploše fasád bez nutnosti navyšovat plochu prosklení.

Vnitřní prostory školy jsou v nadzemních podlažích přehledně řazeny kolem centrálního atria osvětleného střešním světlíkem. Význam atria vnímáme především v propojení všech společných prostor školy a v prosvětlení centrální části pavilonu. Ve vstupním podlaží pavilonu sdružujeme do jednoho traktu při fasádě do zahrady knihovnu, bezpečné místo a aulu. Propojení auly a bezpečného místa umožňuje variabilní uspořádání obou prostorů dle aktuálních potřeb (zvětšení auly na 150 diváků nebo zvětšení bezpečného místa na rozměr běžné třídy). Přes bezpečné místo, které v době výuky slouží jako pobytová/herní plocha pro žáky, je možné vyjít na terasu plynule navazující na zahradu školy.

Hlavním pobytovým prostorem školy je plocha atria ve vstupním podlaží, kterou lze v době výuky rozšířit o plochu bezpečného místa, případně i o část auly. Ve 2. a 3. nadzemním podlaží jsou ve společných prostorech další dvě menší pobytové/herní plochy. Ve 3. nadzemním podlaží je ze společných prostor přístupná střešní terasa s venkovní učebnou.

Do podzemního podlaží umisťujeme jídelnu s návazností na venkovní terasu a kuchyň se zásobovacím vstupem z nového parkoviště pro osobní automobily. Historickou budovu školy propojujeme s novým pavilonem podzemním krčkem v úrovni 1. podzemního podlaží nového pavilonu. Volba této polohy napojení je s ohledem na fungování nového pavilonu vedena snahou minimalizovat rušivý vliv přesunů žáků do jídelny během výuky.