Až když v rokli v průhledu mezi stromy spatříme vstup do podzemí, uvěříme, že zde důl skutečně je. Po chvíli rozpoznáváme původní výsypky, odkud kam se plavilo a podle mapky začínáme tušit, kde už asi bude poddolováno. Kamenný vstup do podzemí pod vysokou klenbou korun stromů působí tajemně. Potemnělá atmosféra opuštěného dolu se nám zamlouvá. A to jsme ještě nebyli v podzemí.

Náš návrh se proto snaží zachovat maximum původní zeleně a minimálně mění modelaci terénu. V hlavních průhledech roklí zůstává nejvýraznější vstup a výstup z podzemí, ke kterým směřují všechny pěší přístupové stezky. Stavební program záměrně dělíme na správní budovu a návštěvnický pavilon, jednou výraznou budovou nechceme narušit charakter místa. Návštěvnický pavilon na sloupech necháváme „plout“ nejhlubší částí rokle. Správní budovu s cílem potlačit její hmotu, zapouštíme do východní hrany rokle. Pro vnější vzhled obou budov záměrně používáme industriální prvky a materiály (plech, dřevo, ocel). Mají díky nim působit přirozeně, původně.

Všechny stávající přístupové stezky k důlnímu dílu od Borku a Hrdějovic zachováváme. Jejich trasování vnímáme jako smysluplné a atraktivní. Nové stezky mezi důlním dílem a parkovištěm jsou navrženy jako okruh vedoucí skrze nejatraktivnější místa, jako je rokle, propady, vyhlídka a plavírenský rybníček. Podél cest navrhujeme další lákavá místa, jako je inverzní model dolu a půdorysný průmět části dolu na povrch. Všechny pěší stezky vedoucí územím se sbíhají do centrálního bodu před vstupem a výstupem z podzemí. Tento bod je současně nástupním a výstupním místem z podzemí.

Správní budova a návštěvnický pavilon propojuje pouze lávkou přes nejhlubší část rokle. Vstup do správní budovy a její běžný provoz by měl pro návštěvníky dolu zůstat takřka nepostřehnutelný.